Život v Česku je vlastně celkem fajn

Každý správný Čech si rád stěžuje. Na všechno a na všechny. Leckdy to vypadá, že žít v České republice musí být strašlivou noční můrou. Samozřejmě, vše není růžové, pro tentokrát ale hoďme negativní stránky za hlavu…

Česko mám opravdu rád. Nikdy jsem nechtěl utéct pryč, přesto ani já jsem se mnohdy neubránil pocitu, že za hranicemi musí být tráva zelenější a voda čiřejší. Dnes už vím, že tomu tak není, a pokud ano, je tato výhoda téměř vždy draze vykoupena.

Česko nepředstavuje ráj na zemi. I kdyby jím náhodou bylo, připustili bychom si to vůbec při tom našem neustálém remcání? Pochybuji. Nicméně i tak se jedná o fajn místo pro život. Důkazy? Tak třeba následujících 10 důvodů:

Bezpečnost Vzhledem k aktuálnímu společenskému vývoji ve světe pravděpodobně nejvýraznější přednost. Umístění v klidném středu Evropy, žádné muslimské no-go zóny, možnost nočního vycházení bez reálné hrozby napadení, fungující policie. Co by za to řada Belgičanů dala. Tuto výhodu si zkrátka nesmíme nikdy nechat vzít, ani kdyby to pro nás mělo znamenat ocejchování všemi těmi ponižujícími a otravnými nálepkami.

Ateismus Bůh má na dění v Česku stejný vliv asi jako monetární politika Somálska na ekonomický vývoj v Evropě. Církev trčí na dně žebříčku popularity a po nedávných církevních restitucích se jen stěží vydrápe v dohledné době výš. A jaký je vlastně život bez Boha? Ano, především těžký, ovšem na druhou stranu také opravdovější a svobodnější. Takový, jaký jej máme rádi.

Kultura Možná buranská, možná hospodská, v každém případě nenafoukaná, osobitá a jen těžko masově vývozová. Kultura, kterou milujete, nebo nenávidíte. Málokdy něco mezi tím. Navzdory mnoha temným obdobím bohatá, uznávaná a rovnocenná. Plná vytříbených děl literárních, hudebních i filmových. Kultura, která je otevřená vnějším vlivům, ale zároveň stojí pevně na svých nohách. A pak tu máme taky ty naše hospody, že jo…

Svoboda Ubývá a ubývá. V porovnání s vyspělejší částí světa ovšem zatím jen pomalounku. Stále můžete nahlas říct, že Kalousek je kretén a Zeman ochlasta. Můžete vyrazit na zkušenou do světa, svobodně se rozhodovat. Pochopitelně, stát by rád mluvil znovu výrazněji do našich životů, ale dovolili bychom mu to opět?

Liberalismus Chcete-li si užít nezdravého jídla, alkoholu a cigaret, vyrazte do ČR, hlásal před nedávnem článek, který koloval českými weby. Česko se ukázalo jako země v přístupu k těmto požitkům z celé EU nejvíce liberální. Okamžitě mě napadla otázka, zdali to vůbec ještě někoho překvapuje? Liberální přístup máme v krvi. Nepsané pravidlo, s nímž se ztotožňuje většina české společnosti, zní přece jednoznačně: dělej si, co chceš, pokud mě tím neovlivňuješ. Existuje lepší přístup k životu?

Čistota Česká města působí mnohdy omšelým dojmem, zato ale oplývají čistotou. Mnohé západní metropole v tomto ohledu dokonce strčí do kapsy. Prostor, který obýváme, máme rádi čistý a pokud možno i upravený. Že by pozůstatek německého perfekcionismu?

Humor Nedílná a klíčová součást české kultury. Humor milujeme. Nic nám není svaté, neexistuje žádné tabu. Ale jak český humor charakterizovat? Určitě jako sarkastický, šibeniční, švejkovský a černý natolik, že by mohl na plantážích sbírat bavlnu. Humor má v české společnosti nezpochybnitelné postavení. Vždyť nám pomohl přežít nejedno neradostné období. Jen škoda, že český smích není vždy pouze veselý, ale často pramení ze smutku.

Klid Už polský spisovatel a novinář Mariusz Szczygiel vypozoroval, že klid je pro nás posvátný. Co si budeme povídat, nepatříme mezi národy, které mají nutkání světu ukazovat směr a kráčet bez přestávky neustále směrem kupředu. Naštěstí. Umět zpomalit či úplně zastavit je neméně důležité. Peníze a majetek jsou super, pohoda, klid a život bez zbytečného stresu však ještě lepší.

Přímočarost Že máme pěkně prořízlou pusu, naznačuje již zmiňovaný humor. Přímočarost se ale projevuje i v běžném životě. Neradi chodíme kolem horké kaše, co máme na srdci, to musí ven. Politická korektnost v Česku stále jen horkotěžko hledá pevnou půdu pod nohama. Netrápíme se tím, co si o nás myslí ostatní. Sakra, nejsou to náhodou znaky zdravého sebevědomí?

Domov Ač neustále cestujeme za poznáním, zážitky i prací, stejně se téměř vždy rádi vracíme domů. Ač neustále brbláme, jak tu stojí za prd, stejně nikdy nikam neodcházíme. Ač se neustále hašteříme kvůli malichernostem, stejně stále fungujeme pohromadě dál. Není to příliš obvyklý závěr, ale řekl bych, že se máme jako Češi rádi. A stejně tak bych řekl, že máme rádi i samotné Česko, náš domov.