Ženy, pivo, fotbal
Vždy jsem toužil šířit fotbalovou osvětu a vzdělávat jedince kopanou nepolíbené. Co na tom, že se povětšinou jednalo o ženy a že o to příliš nestály. Přesto, kde jsem mohl, tam jsem na počkání vykládal definici ofsajdu, popisoval barcelonskou tiki-taku, predikoval vývoj v boji o ruský titul nebo informoval o fotbalových přestupových spekulacích napříč evropskými soutěžemi.
Nepochyboval jsem, že díky mému nespornému pedagogickému umu padnou mnou vyřčená slova na úrodnou půdu. Jak se ale brzy ukázalo, ženy jsou i vůči elementárním fotbalovým znalostem zcela imunní.
Stalo se tedy nevyhnutelné – rezignoval jsem. Poslední hřebíček do rakve mého úsilí o „pofotbalištění“ něžnější části populace zasadila před nedávnem kamarádka.
Začala přitom tak nevinně. Skoro bych řekl až idylicky, když prohlásila, že bychom měli zajít na pivo. Poněvadž jsem slušně vychovaný chlapec, pozvání „na jedno“ ze zásady neodmítám.
Sejdeme se v 19:15, napsala mi kamarádka během odpoledne. Po přečtení její zprávy mi okamžitě hlavou probleskla ta nejčernočernější myšlenka ze všech (nebojte, nejednalo se o vítězství zelených ve volbách), protože bylo zřejmé, že i když je čtvrtek, hraje se Evropská liga a Sparta od sedmi přivítá milánský Inter, má drahá kamarádka tento důležitý fakt vůbec nevzala v potaz a jen by ráda zašla, jak se lidově říká, někam posedět.
To jsem samozřejmě nemohl připustit, a protože kromě příkladného vychování ovládám stejně úspěšně i řadu manipulativních technik, vmanévroval jsem nás krátce po setkání do nedalekého sportbaru.
Dorazili jsme právě včas. Venca Kadlec na obrazovce zrovna oslavoval druhý vstřelený gól, Míra Bosák nepochybně mluvil něco o „očích nahoře a otevřené hlavě“ a Sparta se rozjížděla k dosavadnímu nejlepšímu výkonu podzimu.
O čem jsme se s kamarádkou během zápasu bavili, to si už, abych byl upřímný, moc nepamatuji. Nepochybně ale náš rozhovor připomínal známou scénku z francouzské reklamy (mrkněte na ni tady), kdy zaměstnanec benzínky drží mobil mezi hlavou a ramenem, z reproduktoru se ozývá tlumený ženský hlas, na který opakovaně reaguje jen zúčastněným „ehmm“. S telefonem u ucha obsluhuje zákazníky, když v tom se ze záchodů vyřítí chlápek (zřejmě manžel ženy v telefonu), zaměstnanci benzínky poděkuje pohledem, převezme si mobil do své ruky a poté spustí svoje „ehmm.“ Zkrátka takový normální dialog mezi mužem a ženou...
Bylo každopádně fajn, že kamarádka zvládla fázi „chci se vypovídat“ už během fotbalu. Po jeho konci jsem se těšil na inteligentní a duchaplnou rozpravu nad pivem. Protože ale obsluha sportbaru televizi nevypnula ani dvacet minut poté, co Letnou opustil i poslední živáček, mohl zanedlouho Čapoun na celou hospodu ohlásit, že „kromě Sparty překvapila také Beerševa, která remizovala se Southamptonem 0:0.“
Přestože kamarádka fotbalu ani jakémukoliv jinému dění na obrazovce až dosud nevěnovala pozornost, slovo „Beerševa“ na ni zapůsobilo jak červený hadr na býka.
„Beerševa? Ti jsou odkud?“ zeptala se mě nesměle.
„No, z Izraele,“ odpověděl jsem pohotově a ležérně, abych zdůraznil, že je to přeci jasné. Větřil jsem začátek debaty o fotbale. Na tu ale samozřejmě nedošlo. Kamarádka se naopak řečnicky otázala, aby si vzápětí odpověděla: „I Židé hrají fotbal? Ježiš, to je super!“
Zůstal jsem sedět s pootevřenou pusou a čekal, co se bude dít. Myslela to vážně? Nebo mi zas chybí ten pověstný ženský smysl pro humor? Vždyť jsem ji před nedávnem líčil, jak Maccabi Tel-Aviv porazil v městském derby Hapoel 5:0. Na takový "nášup" se jen tak nezapomíná. Samozřejmě tedy, že Židé hrají fotbal.
Odpovědi na všechny nevyřčené otázky jsem dostal zakrátko. Kamarádka se začala potutelně usmívat a já pochopil, že si v hlavě přehrává obraz party opálených maníků s jarmulkou na hlavě a pejzy po skráních, jak pobíhají vyprahlou izraelskou krajinou, honí se za míčem a trenér jim při tom předčítá verše z tóry.
Tato představa (nebo bůhví na co myslela) mou kamarádku rozesmála natolik, že jsem okamžitě věděl, na čem jsem, a jak si vedu ve snaze ji fotbalově vzdělat.
Bylo to bolestivé přiznání – další nadšenou fanynku fotbalový svět díky mně ani tentokrát nezískal. Abych zachránil situaci a nedal najevo svou slabost z porážky, hodil jsem do placu aspoň jednu nekorektní poznámku: „Ano, i Židé hrají fotbal, jen odmítají nosit čísla na dresech a všechny německé trenéry. Prý nějaká pověrčivost…“
Konec.
A teď jdu hledat ten článek o výzkumu o ženách a fotbalu. Protože mám fotografickou paměť, přesně si pamatuji, že článek s titulkem „Gentlemani, nevoďte své dámy na fotbal“ byl vlevo dole v časopise Mladý svět.
Tomáš Honajzer
Praho, pusť mě domů!
Letos jsem třikrát cestoval z Brna do Prahy a zpět. Pokaždé jen na otočku. A pokaždé mé cesty měly až nápadně podobný scénář s mnoha odbočkami. Někdy doslova...
Tomáš Honajzer
(Ne)normální svatbu, prosím!
Když pracujete v obchodě s dárkovými předměty a nejrůznějšími cetkami, obnáší to sem tam i činnost, kterou lze označit za poradenskou. Zvlášť pokud jde o svatby.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: Gentlemanství stranou
Věřili byste, že i slušní Angličané, slůvkem sorry nešetřící, se dokážou chovat "buranštěji" než Češi? Ale ano. Stačí se s nimi projet po Londýně metrem.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: O kráse anglických žen
Ještě před tím, než jsem odjel na Ostrovy, jsem byl z několika různých stran (a od přítelkyně obzvlášť) varován: Angličanky jsou škaredé jak noc. Ani po měsíci zatím stále nevím, jestli souhlasit.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: Veverka Verča
Jsem šťastný jako blecha, neboť jsem si splnil dětský sen. Uprostřed Londýna. A navíc úplnou náhodou.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: Mí angličtí čtvrťáci
Po únavných 24 hodinách cesty jsem dorazil do Londýna a byl okamžitě vržen do víru dění. Má pětiměsíční stáž v Czech School without Borders začala.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: Budu za vodou
Jedu do zahraničí. Na delší dobu. Učit češtinu. A tak jsem si řekl, že bych o své cestě mohl podobně jako řada au pair dívčin psát.
Tomáš Honajzer
Když vás bůh spojí s bezdomovcem
Našel jsem svou spřízněnou duši. Konečně! Co na tom, že je to šedesátiletý bezdomovec. Jsme si holt souzeni. Teda aspoň to říkal Josef...
Tomáš Honajzer
S paralyzérem k rodinné spokojenosti
Vybrat správný dárek k narozeninám není jen tak. Zvlášť když dostanete jednoznačné, a zároveň zcela neurčité pokyny.
Tomáš Honajzer
Johnny d'Artagnan
Kdybych byl příznivcem SPD, mohl bych diktáty, ať už pravopisné nebo ty z Bruselu, kategoricky odmítat a žít si v poklidu. Jenže já ne...
Tomáš Honajzer
Kdo má dobrou paměť, je nebezpečný…
...řekl Lasse. Přesně tato věta mi při četbě Dětí z Bullerbynu utkvěla nesmazatelně v hlavě. A víte proč?
Tomáš Honajzer
O dvou brněnských centimetrech
Známá pravda praví: chcete-li vypadat trochu k světu, musíte tomu něco obětovat. Někdy je to ale prostě složitější. Zvláště když jste obklopeni Brnem...
Tomáš Honajzer
Láskyplná story o hlídání šneka
Připravuji se na zkoušku z literatury pro mládež, pročítám si stohy dětských knížek a mám hravou náladu. Navíc se neochvějně blíží konec roku. Zkrátka cítím, že konečně dozrál ten správný čas na vyprávění příběhu o zvířátkách!
Tomáš Honajzer
Vietnamské bistro U Pejska a kočičky
Brno má řadu asijských restaurací, bister a hladových oken. Lepších i horších. Zcela mimo jakékoliv kategorie ale stojí proslulé vietnamské bistro U Pejska a kočičky, moje dekadentní srdcovka.
Tomáš Honajzer
Stal jsem se mužem
Jednou to muselo přijít. Přesto i mou mysl zahalily v den D oblaka obav a nejistoty. Jaké to bude? Nezklamu? Užiji si to? Teď už to vím. Neuvěřitelné se stalo skutkem.
Tomáš Honajzer
Já, Christoph Waltz z Bruntálu
Nemám to snadné. Od doby, co jsem opustil rodnou hroudu a vydal se do světa, jsem nálepkován častěji než pohledná modrooká blondýna za volantem luxusního auta. A situace se stále horší.
Tomáš Honajzer
Kytky v půllitru aneb O kvalitě polských služeb
Už je to měsíc, co jsem překročil hranice, ukončil své polské dobrodružství a navrátil se zpátky domů. Přestože zážitků z cest mám přehršel, jeden příběh se vymyká. A o tom vám v krátkosti povím...
Tomáš Honajzer
Střípky z pedagogické praxe
Přežil jsem dva týdny pedagogické praxe na základní škole! Bez újmy. A co víc, začínám sám sebe podezřívat, že mě to snad i bavilo...
Tomáš Honajzer
Ranní běhání s Českými dráhami
České dráhy jsou pro mě svým způsobem srdeční záležitostí. O tom jsem už psal. Těch zážitků, co společně máme... A abych nezapomněl – jsou i němými svědky mých nesmělých sportovních počátků.
Tomáš Honajzer
Svět je divadlo s mizerně obsazenými rolemi
Irský spisovatel Oscar Wilde oplýval talentem i genialitou. Své čtenáře a posluchače uměl pobavit i šokovat. Není divu, že je dnes znám především jako autor mnoha hořkých, ale zároveň vtipných a pravdivých bonmotů a výpovědí.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1131x