Láskyplná story o hlídání šneka
Aby bylo jasno hned pro začátek – zvířata mám rád. Jak ty na talíři, tak i ty (ne)chlupaté domácí. A je to na mně na první pohled znát. Jak jinak si totiž vysvětlit fakt, když vás nová spolubydlící už po pár dnech vašeho společného soužití požádá, abyste jí přes víkend pohlídali jejího milovaného šneka Alfreda, kterého si přivezla s sebou.
Po vyřčení "hlídací" prosby jsem se zprvu polekal, nebudu machrovat. Vybavila se mi totiž každoroční scéna z léta, kdy rodiče odjíždějí na dovolenou, doma nechávají jen mě a psa a těsně před odjezdem se obracejí, ignorujíce mě, na našeho tříkilového jorkšírského smetáka: „Postarej se o dům, dej bacha, ať se Tomovi nic nestane, a kdyby náhodou něco, doběhni k sousedovi, ať nám zavolá.“
Dobře, beru, že zodpovědnost není moje úplně nejsilnější stránka. Vítám proto každou příležitost, jak si napravit svou pošramocenou reputaci. A přeci jen uhlídat šneka, který většinu svého života prospí přilepený na akvárku, by neměl být zase takový problém…
Navíc jsem dostal jasné a stručné pokyny: „Tvým jediným úkolem bude mu každý den vhodit list salátu a kousek okurky. Nic víc. Nezapomeneš na to?“
Odpověděl jsem něco ve stylu „nejsu blbý, zvládnu se postarat o jednoho šneka“ a napsal jsem si do poznámek „v sobotu a neděli nakrm slizouna, vole“.
Nevím, jak se to mohlo stát, ale Alfred v sobotu najíst nedostal…
Rozhodl jsem se proto, že mu v neděli své selhání vynahradím. Dlouze jsem přemýšlel nad formou omluvy. Venkovní procházka? Je pod nulou, to asi není nejlepší nápad. Pizza Hawai jen a jen pro něj? Blbost, vždyť Alfred žere furt akorát salát a okurky.
Byl jsem v úzkých. A v takových chvílích chodím vždy na jídlo. Už to tak mám, že až s plným žaludkem přichází na svět geniální myšlenky, jimiž obšťastňuji svět okolo sebe, a nejinak tomu bylo i tentokrát.
Po cestě z oběda, při nepřítomném civění na projíždějící auta, to konečně přišlo – šnekovi uspořádáme společně s mým dalším spolubydlícím Petrem zážitkový den, ať si taky užije trochu legrace.
Myslím, že omluva se vydařila. Však posuďte sami!
Jsem přesvědčený, že si Alfred den s námi užil do sytosti. Alespoň tak vypadal. Jen mě mrzí, že se od té doby začal chovat poněkud nestandardně – pokaždé, když mě zahlédne, schová se do své ulity a několik dnů nevystrčí růžky ven...
Tomáš Honajzer
Praho, pusť mě domů!
Letos jsem třikrát cestoval z Brna do Prahy a zpět. Pokaždé jen na otočku. A pokaždé mé cesty měly až nápadně podobný scénář s mnoha odbočkami. Někdy doslova...
Tomáš Honajzer
(Ne)normální svatbu, prosím!
Když pracujete v obchodě s dárkovými předměty a nejrůznějšími cetkami, obnáší to sem tam i činnost, kterou lze označit za poradenskou. Zvlášť pokud jde o svatby.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: Gentlemanství stranou
Věřili byste, že i slušní Angličané, slůvkem sorry nešetřící, se dokážou chovat "buranštěji" než Češi? Ale ano. Stačí se s nimi projet po Londýně metrem.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: O kráse anglických žen
Ještě před tím, než jsem odjel na Ostrovy, jsem byl z několika různých stran (a od přítelkyně obzvlášť) varován: Angličanky jsou škaredé jak noc. Ani po měsíci zatím stále nevím, jestli souhlasit.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: Veverka Verča
Jsem šťastný jako blecha, neboť jsem si splnil dětský sen. Uprostřed Londýna. A navíc úplnou náhodou.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: Mí angličtí čtvrťáci
Po únavných 24 hodinách cesty jsem dorazil do Londýna a byl okamžitě vržen do víru dění. Má pětiměsíční stáž v Czech School without Borders začala.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: Budu za vodou
Jedu do zahraničí. Na delší dobu. Učit češtinu. A tak jsem si řekl, že bych o své cestě mohl podobně jako řada au pair dívčin psát.
Tomáš Honajzer
Když vás bůh spojí s bezdomovcem
Našel jsem svou spřízněnou duši. Konečně! Co na tom, že je to šedesátiletý bezdomovec. Jsme si holt souzeni. Teda aspoň to říkal Josef...
Tomáš Honajzer
S paralyzérem k rodinné spokojenosti
Vybrat správný dárek k narozeninám není jen tak. Zvlášť když dostanete jednoznačné, a zároveň zcela neurčité pokyny.
Tomáš Honajzer
Johnny d'Artagnan
Kdybych byl příznivcem SPD, mohl bych diktáty, ať už pravopisné nebo ty z Bruselu, kategoricky odmítat a žít si v poklidu. Jenže já ne...
Tomáš Honajzer
Kdo má dobrou paměť, je nebezpečný…
...řekl Lasse. Přesně tato věta mi při četbě Dětí z Bullerbynu utkvěla nesmazatelně v hlavě. A víte proč?
Tomáš Honajzer
O dvou brněnských centimetrech
Známá pravda praví: chcete-li vypadat trochu k světu, musíte tomu něco obětovat. Někdy je to ale prostě složitější. Zvláště když jste obklopeni Brnem...
Tomáš Honajzer
Vietnamské bistro U Pejska a kočičky
Brno má řadu asijských restaurací, bister a hladových oken. Lepších i horších. Zcela mimo jakékoliv kategorie ale stojí proslulé vietnamské bistro U Pejska a kočičky, moje dekadentní srdcovka.
Tomáš Honajzer
Stal jsem se mužem
Jednou to muselo přijít. Přesto i mou mysl zahalily v den D oblaka obav a nejistoty. Jaké to bude? Nezklamu? Užiji si to? Teď už to vím. Neuvěřitelné se stalo skutkem.
Tomáš Honajzer
Ženy, pivo, fotbal
Fakt, že ženy fotbalu rozumí asi jako koza petrželi, byl již několikrát empiricky dokázán americkými vědci. Teda aspoň doufám... Protože pokud ne, kamarádky mě ukamenují svými rtěnkami a pilníky.
Tomáš Honajzer
Já, Christoph Waltz z Bruntálu
Nemám to snadné. Od doby, co jsem opustil rodnou hroudu a vydal se do světa, jsem nálepkován častěji než pohledná modrooká blondýna za volantem luxusního auta. A situace se stále horší.
Tomáš Honajzer
Kytky v půllitru aneb O kvalitě polských služeb
Už je to měsíc, co jsem překročil hranice, ukončil své polské dobrodružství a navrátil se zpátky domů. Přestože zážitků z cest mám přehršel, jeden příběh se vymyká. A o tom vám v krátkosti povím...
Tomáš Honajzer
Střípky z pedagogické praxe
Přežil jsem dva týdny pedagogické praxe na základní škole! Bez újmy. A co víc, začínám sám sebe podezřívat, že mě to snad i bavilo...
Tomáš Honajzer
Ranní běhání s Českými dráhami
České dráhy jsou pro mě svým způsobem srdeční záležitostí. O tom jsem už psal. Těch zážitků, co společně máme... A abych nezapomněl – jsou i němými svědky mých nesmělých sportovních počátků.
Tomáš Honajzer
Svět je divadlo s mizerně obsazenými rolemi
Irský spisovatel Oscar Wilde oplýval talentem i genialitou. Své čtenáře a posluchače uměl pobavit i šokovat. Není divu, že je dnes znám především jako autor mnoha hořkých, ale zároveň vtipných a pravdivých bonmotů a výpovědí.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1131x