O dvou brněnských centimetrech
Dá se říct, že už od dob svých středoškolských studií se pohybuji v kolektivech s převahou dívek/žen. Nestěžuji si. Proč taky, že jo… Bylo by to ostatně zbytečné. Vždyť mám být učitel, takže ani v následujících letech se u mě v tomto ohledu pravděpodobně mnoho nezmění.
Je nicméně zřejmé, že se všechny ty pobyty ve všemožných vesměs ženských společenstvích na mě začínají místy podepisovat.
Nemám tím na mysli, že by snad moje bujným „svetrem“ porostlé nulky začaly z nedostatku testosteronu v okolí zničehonic růst. Nebo že bych začínal namísto svého hlubokého hlasu ječet jak nějaká afektovaná patnáctka.
Když to shrnu, po fyzické stránce naštěstí nedochází k žádné proměně (pro rýpaly: tak štíhlé a sexy dlouhé nohy, co mi závidí nejedna podsaditější dívčina, mám už od narození!).
Jedna výrazná změna tu ale přeci jen je: mohutné rozšíření mého všeobecného přehledu. Tak například najednou vím, co to znamená ombré, dokáži poznat kabelku O bag, znám všechny hlavní představitele Upířích deníků, a dokonce, po četných opravách a napomenutích, začínám rozeznávat ten jemný rozdíl mezi oranžovou a meruňkovou barvou.
A vlastně počkat… ještě něco. Všudypřítomný ženský vliv zapříčinil, že mi s postupem času začalo čím dál více záležet na mém sestřihu. Když vaše hustota vlasů připomíná spíše Šumavu po větrné kalamitě než neprostupný deštný prales, není se zase tak moc čemu divit.
Touto menší oklikou se konečně dostáváme k jádru pudla mého dnešního příspěvku.
Víte, mám problém.
Ne, nejsem alkoholik! Jak vás to proboha mohlo napadnout? Bože…
Dnes si chci jen stěžovat a brečet. No jo, emoční výlevy, další věc, co jsem pochytil mezi ženskýma... Ale já mám samozřejmě pádný důvod. Ostatně jak jinak.
Již tři léta se v Brně snažím nalézt kadeřnici. Abych byl přesný - hledám kadeřnici, která ovládá základy metrické soustavy. Dosud si při plnění tohoto nelehkého úkolu počínám bez valnějšího úspěchu.
V kadeřnickém křesle si občas připadám jako Kainarův malý chlapeček: bezmocný, chycen a obelstěn. Počáteční přání „vrch zkrátit o dva centimetry, vzadu a na bocích postupně vystříhat strojkem a ofinu zkrátit přibližně stejně jako vrch“ se pokaždé prozatím přetavilo v jakousi kadeřničinu anarchii, která s mou vidinou ideálního sestřihu měla jen pramálo společného.
Zpočátku jsem se snažil kadeřnice během tvorby jejich uměleckého díla na mé hlavě průběžně usměrňovat, ale dosáhl jsem jen dílčích úspěchů a rezignoval.
Jak jsem se však před nedávnem přesvědčil, ony ty dílčí úspěchy přeci jen nebyly úplně k zahození. Poslední stříhání se totiž vymklo jakékoliv kontrole úplně.
Sice jsem nezjistil, zdali sličná kadeřnice k celému aktu stříhání přistoupila jen poněkud punkově (čtěte: seru na přání zákazníka, střih sem, střih tam, tady to vezmu strojkem a táhněte do háje) nebo je z té kategorie žen, které jejich drahé polovičky přesvědčily o tom, že tooooooooooooooohle je 20 centimetrů, tak teď mají svá měřítka trochu rozladěná.
Ať tak či onak, já měl po jejím zásahu na hlavě účes, jenž se nápadně podobal špatně zastřiženému tenisáku. Ze dvou cenťáků bylo aspoň pět, má vydržovaná ofina se válela kdesi po zemi a vše, co mělo být strojkem postupně vystříháno, bylo rovnoměrně zkráceno na 6 milimetrů (prý).
Prostě standardně všechno „trochu“ jinak, než jsem si představoval. Tak aspoň že slečna kadeřnice byla fakt nebývale pohledná…
Byl bych rád, kdybych zde mohl svůj neveselý příběh ukončit. Jenže jeho pokračování na sebe bohužel nenechalo dlouho čekat. Všiml jsem si totiž, že jsem po stranách jakožto tenisák takový nějaký šišatý. Po příjezdu domů jsem proto sáhl po strojku a rozhodl se nezdařené dílo na mé hlavě „vystajlovat“ do přijatelnější podoby.
Jak lze tušit, můj neodborný zásah přinesl další pohromu. Na strojku jsem si nastavil délku 6 milimetrů a pustil se do zastřižení odstávajících vlasů na bocích hlavy. Když už se zdálo být hotovo, vzal jsem si zrcátko, abych zkontroloval výsledek svého snažení.
Vyděsil jsem se. Nad oběma ušima mi prosvítala pokožka a ostříhaná místa pokrývaly vlasy viditelně kratší oproti zbytku hlavy. Zkrátka úplně jsem zapomněl, že když kadeřnice mluvila o 6 milimetrech, myslila tím 6 milimetrů svých, těch neurčitých brněnských…
V ten moment mě až překvapilo, jak bohatá je má slovní zásoba, co se vulgárních výrazů týká. Naštěstí jsem zachoval chladnou hlavu a jal se nastalý problém řešit. Vyhledal jsem sestru, slušně poprosil, vyslechl si asi dvouminutový nezadržitelný smích, zavřel oči a vrazil jí strojek do ruky se slovy „zachraň mě, zítra musím mezi lidi.“
Sestra to zvládla. A dokonce ani za svou práci nechtěla 250 Kč.
Jaké z mého příběhu plyne ponaučení? Vždycky jsem si myslel, že největší problém je najít pořádného zubaře a lékaře. Teď už vím, že o kadeřnici to platí dvojnásob.
Tomáš Honajzer
Praho, pusť mě domů!
Letos jsem třikrát cestoval z Brna do Prahy a zpět. Pokaždé jen na otočku. A pokaždé mé cesty měly až nápadně podobný scénář s mnoha odbočkami. Někdy doslova...
Tomáš Honajzer
(Ne)normální svatbu, prosím!
Když pracujete v obchodě s dárkovými předměty a nejrůznějšími cetkami, obnáší to sem tam i činnost, kterou lze označit za poradenskou. Zvlášť pokud jde o svatby.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: Gentlemanství stranou
Věřili byste, že i slušní Angličané, slůvkem sorry nešetřící, se dokážou chovat "buranštěji" než Češi? Ale ano. Stačí se s nimi projet po Londýně metrem.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: O kráse anglických žen
Ještě před tím, než jsem odjel na Ostrovy, jsem byl z několika různých stran (a od přítelkyně obzvlášť) varován: Angličanky jsou škaredé jak noc. Ani po měsíci zatím stále nevím, jestli souhlasit.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: Veverka Verča
Jsem šťastný jako blecha, neboť jsem si splnil dětský sen. Uprostřed Londýna. A navíc úplnou náhodou.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: Mí angličtí čtvrťáci
Po únavných 24 hodinách cesty jsem dorazil do Londýna a byl okamžitě vržen do víru dění. Má pětiměsíční stáž v Czech School without Borders začala.
Tomáš Honajzer
Londýnské zápisky: Budu za vodou
Jedu do zahraničí. Na delší dobu. Učit češtinu. A tak jsem si řekl, že bych o své cestě mohl podobně jako řada au pair dívčin psát.
Tomáš Honajzer
Když vás bůh spojí s bezdomovcem
Našel jsem svou spřízněnou duši. Konečně! Co na tom, že je to šedesátiletý bezdomovec. Jsme si holt souzeni. Teda aspoň to říkal Josef...
Tomáš Honajzer
S paralyzérem k rodinné spokojenosti
Vybrat správný dárek k narozeninám není jen tak. Zvlášť když dostanete jednoznačné, a zároveň zcela neurčité pokyny.
Tomáš Honajzer
Johnny d'Artagnan
Kdybych byl příznivcem SPD, mohl bych diktáty, ať už pravopisné nebo ty z Bruselu, kategoricky odmítat a žít si v poklidu. Jenže já ne...
Tomáš Honajzer
Kdo má dobrou paměť, je nebezpečný…
...řekl Lasse. Přesně tato věta mi při četbě Dětí z Bullerbynu utkvěla nesmazatelně v hlavě. A víte proč?
Tomáš Honajzer
Láskyplná story o hlídání šneka
Připravuji se na zkoušku z literatury pro mládež, pročítám si stohy dětských knížek a mám hravou náladu. Navíc se neochvějně blíží konec roku. Zkrátka cítím, že konečně dozrál ten správný čas na vyprávění příběhu o zvířátkách!
Tomáš Honajzer
Vietnamské bistro U Pejska a kočičky
Brno má řadu asijských restaurací, bister a hladových oken. Lepších i horších. Zcela mimo jakékoliv kategorie ale stojí proslulé vietnamské bistro U Pejska a kočičky, moje dekadentní srdcovka.
Tomáš Honajzer
Stal jsem se mužem
Jednou to muselo přijít. Přesto i mou mysl zahalily v den D oblaka obav a nejistoty. Jaké to bude? Nezklamu? Užiji si to? Teď už to vím. Neuvěřitelné se stalo skutkem.
Tomáš Honajzer
Ženy, pivo, fotbal
Fakt, že ženy fotbalu rozumí asi jako koza petrželi, byl již několikrát empiricky dokázán americkými vědci. Teda aspoň doufám... Protože pokud ne, kamarádky mě ukamenují svými rtěnkami a pilníky.
Tomáš Honajzer
Já, Christoph Waltz z Bruntálu
Nemám to snadné. Od doby, co jsem opustil rodnou hroudu a vydal se do světa, jsem nálepkován častěji než pohledná modrooká blondýna za volantem luxusního auta. A situace se stále horší.
Tomáš Honajzer
Kytky v půllitru aneb O kvalitě polských služeb
Už je to měsíc, co jsem překročil hranice, ukončil své polské dobrodružství a navrátil se zpátky domů. Přestože zážitků z cest mám přehršel, jeden příběh se vymyká. A o tom vám v krátkosti povím...
Tomáš Honajzer
Střípky z pedagogické praxe
Přežil jsem dva týdny pedagogické praxe na základní škole! Bez újmy. A co víc, začínám sám sebe podezřívat, že mě to snad i bavilo...
Tomáš Honajzer
Ranní běhání s Českými dráhami
České dráhy jsou pro mě svým způsobem srdeční záležitostí. O tom jsem už psal. Těch zážitků, co společně máme... A abych nezapomněl – jsou i němými svědky mých nesmělých sportovních počátků.
Tomáš Honajzer
Svět je divadlo s mizerně obsazenými rolemi
Irský spisovatel Oscar Wilde oplýval talentem i genialitou. Své čtenáře a posluchače uměl pobavit i šokovat. Není divu, že je dnes znám především jako autor mnoha hořkých, ale zároveň vtipných a pravdivých bonmotů a výpovědí.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1131x