Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když vás bůh spojí s bezdomovcem

17. 07. 2017 20:10:10
Našel jsem svou spřízněnou duši. Konečně! Co na tom, že je to šedesátiletý bezdomovec. Jsme si holt souzeni. Teda aspoň to říkal Josef...

Psal se březen. Bylo pozdní ráno, svítilo slunce a chladný vítr ovíval první jarní listy stromů. Loudavými kroky jsem procházel úzkou ulicí a mířil do práce. V tom se zčistajasna v mém zorném poli objevil nevysoký snědý muž s černými prošedivělými vlasy a hladce oholenou tváří. Naše střetnutí bylo nevyhnutelné. Navázali jsme oční kontakt, načež se neznámý muž v modré péřové bundě usmál.

„Ahoj mladíku,“ hlásil už několik metrů před tím, než mi vstoupil do osobní zóny s nataženou pravicí. Žádost o pár drobných visela ve vzduchu. Naštěstí jsem poslední mince utratil za snídani, takže jsem výjimečně ani nemusel s kamenným výrazem ve tváři lhát, že opravdu žádné nemám.

„Dobrej,“ pozdravil jsem neznámého v ošuntělé péřovce, když jsme již stáli bezprostředně naproti sobě, a stiskl jeho ruku. „Ahoj, já jsem Josef,“ započal svůj monolog. „Promiň, že vyrušuji. Snad to nevadí,“ prohlásil a bez vyčkání na mou odpověď pokračoval dál: „Víš, musím ti něco říct. Zrovna dneska slavím šedesátku. Jo, v tomto věku už to není sranda, ale co ti budu povídat. Někdy je to dobrý, někdy je to zlý. To si prostě nevybereš. To když jsem byl mladej...“

Konec jeho bezobsažné řeči se zdál být v nedohlednu. Čekal jsem, kdy to přijde. „...no, víš, a když mám dneska tu šedesátku, neměl bys při sobě pár drobných?“ Zakroutil jsem hlavou, popřál Josefovi všechno nejlepší k narozeninám a s neskrývaným pobavením vykročil znovu směr práce. Příjemný chlapík.

O to větší radost mi udělalo, když jsme se zhruba po týdnu střetli opětovně. Znovu ta stejná ulice, znovu ta stejná bunda. Žádné shledání starých známých se ale nekonalo. Tentokrát jsem to byl já, kdo se usmál jako první. Josef namísto toho spustil: „Ahoj, já jsem Josef. Víš, dneska mám takový významný den. Zrovna dneska slavím šedesátku. Snad tě moc nezdržuji.“

„Nezdržujete, Josefe,“ odvětil jsem mu, „jenom je s podivem, že tu šedesátku slavíte zrovna dneska, když jste ji slavil taky ‚zrovna minulý čtvrtek.“ Josef se zarazil, jeho dobrácká tvář se mu zkřivila do přemýšlivého výrazu. „To jsi ty? Sakra, tak to promiň.“ Popřáli jsme si hezký zbytek dne, podali si ruce a rozešli se oba svou cestou. Na žádost o pár drobných tentokrát ani nedošlo.

Po našem druhém setkání jsem Josefa neviděl několik neděl. Ani nevím proč, ale vzpomněl jsem si na něj několikrát. Říkal jsem si, jak se mu asi daří. V šedesáti už to není žádná sranda, že jo.

Josefa jsem nakonec přeci jen potkal ještě potřetí. Stalo se tak v tu nejméně očekávanou dobu. Pomaličku začínalo svítat, když jsem se právě vracel tramvají domů. Těsně před výstupem jsem na lavičce na zastávce zahlédl tu známou drobnou postavu snědého muže s kudrnatými prošedivělými vlasy. Z tramvaje jsem vystoupil jako jediný, což pochopitelně neušlo Josefově pozornosti. Okamžitě se mi vypravil naproti.

Poprvé vypadal sešle a unaveně. Živelnost, s níž mě vždycky oslovoval, byla ta tam. Nechtěl jsem potřetí slyšet příběh o „zrovna dnes šedesátce“, a proto jsem spustil jako první: „Dobré ráno, Josefe, hlavně mi prosím neříkejte, že máte dnes narozeniny.“ Josef v ten moment znejistěl. Bylo zřejmé, že pátrá ve své hlavě a loví situace a okamžiky, které by si spojil s mojí osobou. Že si nevzpomněl, dosvědčila vzápětí jeho otázka: „My se známe?“

Nevěřícně jsem zakroutil hlavou a zakrátko odpověděl: „Už dvakrát jsme se potkali a pokaždé jste mi tvrdil, že máte narozeniny.“ „Opravdu? Tak to asi budeme spřízněné duše. To nás určitě spojil bůh,“ přinesl Josef vskutku originální vysvětlení našich opětovných střetávání. Rozesmál jsem se. „Ano, asi to tak bude, Josefe. Každopádně, když jsme teda ty dvě spřízněné duše a vy furt máte ty narozeniny, dáte si párek v rohlíku?“ „Rád,“ rozzářil se Josef. S otázkou, zdali preferuje spíše kečup, nebo hořčici, jsem jej nasměroval k nedalekému hladovému oknu.

A tak jsem v šest ráno se svou spřízněnou duší posnídal párek v rohlíku, popřál jí, ať se daří, a šel se vyspat z nastupující kocoviny.

Od té doby jsem Josefa nepotkal. Kdo ví, třeba změnil svůj rajón. Třeba opustil Brno. Nebo nám jen chybí to pomyslné štěstí, abychom na sebe znovu narazili. Ono je to zřejmě jedno. Mám totiž obavy, že ani napočtvrté by mě Josef nepoznal.

Asi se raději po své spřízněné duši porozhlédnu někde jinde...

Autor: Tomáš Honajzer | pondělí 17.7.2017 20:10 | karma článku: 20.38 | přečteno: 546x

Další články blogera

Tomáš Honajzer

Londýnské zápisky (III.): Veverka Verča

Jsem šťastný jako blecha, neboť jsem si splnil dětský sen. Uprostřed Londýna. A navíc úplnou náhodou.

20.9.2017 v 14:31 | Karma článku: 12.71 | Přečteno: 289 | Diskuse

Tomáš Honajzer

Londýnské zápisky (II.): Mí angličtí čtvrťáci

Po únavných 24 hodinách cesty jsem dorazil do Londýna a byl okamžitě vržen do víru dění. Má pětiměsíční stáž v Czech School without Borders začala.

15.9.2017 v 22:44 | Karma článku: 18.46 | Přečteno: 598 | Diskuse

Tomáš Honajzer

Londýnské zápisky: Budu za vodou

Jedu do zahraničí. Na delší dobu. Učit češtinu. A tak jsem si řekl, že bych o své cestě mohl podobně jako řada au pair dívčin psát.

4.9.2017 v 20:30 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 352 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Gruber

Má člověk v rukách mobil, nebo mobil ve svých pařátech člověka?

Kdo koho ovládá? Kdo komu poroučí? Vliv moderní komunikační techniky, internetu, mobilů na zblbnutí a snižování vzdělanosti lidí, na jejich stále větší roztěkaný neklid, se jeví čím dál zřetelněji.

22.9.2017 v 13:53 | Karma článku: 8.64 | Přečteno: 165 | Diskuse

Libuse Palkova

Jaderná elekrárna

Vyhlašuji soutěž o nejvhodnější nápis na bránu Temelínské jaderné elektrárny. Podmínkou je, aby se jednalo o titul nějaké knihy, povídky či básnické sbírky.

22.9.2017 v 13:05 | Karma článku: 6.59 | Přečteno: 280 | Diskuse

Pavel Hruban

Prorok dnešní doby

Anglický novinář a spisovatel Gilbert Keith Chesterton je znám svým jasným úsudkem a schopností přesně a vtipně popsat to, co viděl, třebaže to mnozí ještě neviděli nebo vidět nechtěli. Dnes nám jeho myšlenky nastavují zrcadlo.

22.9.2017 v 11:50 | Karma článku: 12.53 | Přečteno: 323 | Diskuse

David Hyšpler

MÁÁÁSLO!

Rok 2018 Psychiatrické léčebny jsou plné lidí, kteří nesehnali máslo za 40! Celosvětový řád se hroutí! Zednářské lóže jednají o dalším zdražení másla. "Půjdeme až na 80 korun!"

22.9.2017 v 11:45 | Karma článku: 9.47 | Přečteno: 395 | Diskuse

Pavel Vrba

Kterak se pí. Columbová rozhodla řešit společenské nešvary.

Včerejší den pro mě byl poněkud náročnější, nejen díky cestování, ale i celodennímu jednání. A tak, když jsem se vracel zpět, těšil jsem se na svůj oblíbený relax a především, nějaký chutný pokrm.....

22.9.2017 v 11:45 | Karma článku: 15.23 | Přečteno: 458 | Diskuse
Počet článků 30 Celková karma 15.97 Průměrná čtenost 873

Tomáš Honajzer - student, budoucí učitel (možná), Slezan, nacionalista, milovník české i světové literatury, píšící převážně nevážně o dění okolo sebe.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.