Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když vás bůh spojí s bezdomovcem

17. 07. 2017 20:10:10
Našel jsem svou spřízněnou duši. Konečně! Co na tom, že je to šedesátiletý bezdomovec. Jsme si holt souzeni. Teda aspoň to říkal Josef...

Psal se březen. Bylo pozdní ráno, svítilo slunce a chladný vítr ovíval první jarní listy stromů. Loudavými kroky jsem procházel úzkou ulicí a mířil do práce. V tom se zčistajasna v mém zorném poli objevil nevysoký snědý muž s černými prošedivělými vlasy a hladce oholenou tváří. Naše střetnutí bylo nevyhnutelné. Navázali jsme oční kontakt, načež se neznámý muž v ošuntělé péřové bundě usmál.

„Ahoj mladíku,“ hlásil už několik metrů před tím, než mi vstoupil do osobní zóny s nataženou pravicí. Žádost o pár drobných visela ve vzduchu. Naštěstí jsem poslední mince utratil za snídani, takže jsem výjimečně ani nemusel s kamenným výrazem ve tváři lhát, že opravdu žádné nemám.

„Dobrej,“ pozdravil jsem neznámého v ošuntělé bundě, když jsme již stáli bezprostředně naproti sobě, a stiskl jeho ruku. „Ahoj, já jsem Josef,“ započal svůj monolog. „Promiň, že vyrušuji. Snad to nevadí,“ prohlásil a bez vyčkání na mou odpověď pokračoval dál: „Víš, musím ti něco říct. Zrovna dneska slavím šedesátku. Jo, v tomto věku už to není sranda, ale co ti budu povídat. Někdy je to dobrý, někdy je to zlý. To si prostě nevybereš. To když jsem byl mladej...“

Konec jeho bezobsažné řeči se zdál být v nedohlednu. Čekal jsem, kdy to přijde. „...no, víš, a když mám dneska tu šedesátku, neměl bys při sobě pár drobných?“ Zakroutil jsem hlavou, popřál Josefovi všechno nejlepší k narozeninám a s neskrývaným pobavením vykročil znovu směr práce. Příjemný chlapík.

O to větší radost mi udělalo, když jsme se zhruba po týdnu střetli opětovně. Znovu ta stejná ulice, znovu ta stejná bunda. Žádné shledání starých známých se ale nekonalo. Tentokrát jsem to byl já, kdo se usmál jako první. Josef namísto toho spustil: „Ahoj, já jsem Josef. Víš, dneska mám takový významný den. Zrovna dneska slavím šedesátku. Snad tě moc nezdržuji.“

„Nezdržujete, Josefe,“ odvětil jsem mu, „jenom je s podivem, že tu šedesátku slavíte zrovna dneska, když jste ji slavil taky ‚zrovna minulý čtvrtek.“ Josef se zarazil, jeho dobrácká tvář se mu zkřivila do přemýšlivého výrazu. „To jsi ty? Sakra, tak to promiň.“ Popřáli jsme si hezký zbytek dne, podali si ruce a rozešli se oba svou cestou. Na žádost o pár drobných tentokrát ani nedošlo.

Po našem druhém setkání jsem Josefa neviděl několik neděl. Ani nevím proč, ale vzpomněl jsem si na něj několikrát. Říkal jsem si, jak se mu asi daří. V šedesáti už to není žádná sranda, že jo.

Josefa jsem nakonec přeci jen potkal ještě potřetí. Stalo se tak v tu nejméně očekávanou dobu. Pomaličku začínalo svítat, když jsem se právě vracel tramvají domů. Těsně před výstupem jsem na lavičce na zastávce zahlédl tu známou drobnou postavu snědého muže s kudrnatými prošedivělými vlasy. Z tramvaje jsem vystoupil jako jediný, což pochopitelně neušlo Josefově pozornosti a okamžitě se mi vypravil naproti.

Poprvé vypadal sešle a unaveně. Živelnost, s níž mě vždycky oslovoval, byla ta tam. Nechtěl jsem potřetí slyšet příběh o „zrovna dnes šedesátce“, a proto jsem spustil jako první: „Dobré ráno, Josefe, hlavně mi prosím neříkejte, že máte dnes narozeniny.“ Josef v ten moment znejistěl. Bylo zřejmé, že pátrá ve své hlavě a loví situace a okamžiky, které by si spojil s mojí osobou. Že si nevzpomněl, dosvědčila vzápětí jeho otázka: „My se známe?“

Nevěřícně jsem zakroutil hlavou a zakrátko odpověděl: „Už dvakrát jsme se potkali a pokaždé jste mi tvrdil, že máte narozeniny.“ „Opravdu? Tak to asi budeme spřízněné duše. To nás určitě spojil bůh,“ přinesl Josef vskutku originální vysvětlení našich opětovných střetávání. Rozesmál jsem se. „Ano, asi to tak bude, Josefe. Každopádně, když jsme teda ty dvě spřízněné duše a vy furt máte ty narozeniny, dáte si párek v rohlíku?“ „Rád,“ rozzářil se prokřehlý Josef. S otázkou, zdali preferuje spíše kečup, nebo hořčici, jsem jej nasměroval k nedalekému hladovému oknu.

A tak jsem v šest ráno se svou spřízněnou duší posnídal párek v rohlíku, popřál jí, ať se daří, a šel se vyspat z nastupující kocoviny.

Od té doby jsem Josefa nepotkal. Kdo ví, třeba změnil svůj rajón. Třeba opustil Brno. Nebo nám jen chybí to pomyslné štěstí, abychom na sebe znovu narazili. Ono je to zřejmě jedno. Mám totiž obavy, že ani napočtvrté by mě Josef nepoznal.

Asi se raději po své spřízněné duši porozhlédnu někde jinde...

Autor: Tomáš Honajzer | pondělí 17.7.2017 20:10 | karma článku: 19.30 | přečteno: 455x

Další články blogera

Tomáš Honajzer

S paralyzérem k rodinné spokojenosti

Vybrat správný dárek k narozeninám není jen tak. Zvlášť když dostanete jednoznačné, a zároveň zcela neurčité pokyny.

2.7.2017 v 12:26 | Karma článku: 18.57 | Přečteno: 388 | Diskuse

Tomáš Honajzer

Johnny d'Artagnan

Kdybych byl příznivcem SPD, mohl bych diktáty, ať už pravopisné nebo ty z Bruselu, kategoricky odmítat a žít si v poklidu. Jenže já ne...

16.4.2017 v 17:12 | Karma článku: 12.95 | Přečteno: 398 | Diskuse

Tomáš Honajzer

Kdo má dobrou paměť, je nebezpečný…

...řekl Lasse. Přesně tato věta mi při četbě Dětí z Bullerbynu utkvěla nesmazatelně v hlavě. A víte proč?

15.3.2017 v 19:52 | Karma článku: 17.27 | Přečteno: 749 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Radek

Krev není voda, a gay adopce to nezmění

Chápu 4% populaci když mají své děti, musí mít na ně právo jako každý jiný i v případě rozvodu. Ale adopce cizích dětí je jiné kafe. Ne adopce v nutnosti - sirotkovi je lépe u homo strýčka než v sirotčinci, ať už to dnes nazývají

25.7.2017 v 23:48 | Karma článku: 9.72 | Přečteno: 104 | Diskuse

Libuse Palkova

Židovské arabsky psané písemnictví

Vzhledem k tomu, jaké vztahy dnes panují mezi Židy a Araby může se zdát divné, že by něco takového jako židovsko-arabská literatura vůbec existovalo.

25.7.2017 v 21:37 | Karma článku: 9.31 | Přečteno: 225 | Diskuse

Jana Slaninová

Slaninové extáze od Slaniny

Nemusíte se nechat zvát od chlapa na večeři do luxusního podniku. Stačí, když máte chlapa s fantazií, který neváhá vám způsobit blaho. Prozradím tajemství onoho činu.

25.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 12.31 | Přečteno: 261 | Diskuse

Mirka Švarcová

Když žena jen vychovává děti

"To víš, holka, doba pokročila, chceme si vydělat svoje prachy, mít pěkný kozy a vůbec..nechceme sedět doma a čekat na mužíčka než nám přinese nějakou tu korunu, za kterou nakoupíš jídlo, zaplatíš dětem plíny a konec."

25.7.2017 v 17:41 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 522 | Diskuse

Milan Šupa

Člověče otevři oči! Příroda k tobě promlouvá!

Existují lidé kteří tvrdí, že mechanismus fungování přírody je řízen určitým druhem vědomé inteligence. Že prostě vše, co se v přírodě děje se neděje jen tak samo od sebe. Stojí za tím inteligence a ta to spravuje.

25.7.2017 v 15:15 | Karma článku: 9.31 | Přečteno: 164 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 914

Tomáš Honajzer (*1992) - student, budoucí učitel (možná), Slezan, nacionalista, milovník české i světové literatury, píšící převážně nevážně o dění okolo sebe.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.