Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Johnny d'Artagnan

16. 04. 2017 17:12:45
Kdybych byl příznivcem SPD, mohl bych diktáty, ať už pravopisné nebo ty z Bruselu, kategoricky odmítat a žít si v poklidu. Jenže já ne...

Před nedávnem jsem se dočetl, že muži s vousy jsou prý zase děsně in a sexy a že každá žena sní o zarostlém dřevorubci (jen musí místo sekery ovládat spíše notebook a les vyměnit za teplou kancelář s polohovatelným koženým křeslem v nějaké korporaci).

Jo, články na prozeny.cz přináší občas vskutku cenné informace, co vám budu povídat, pánové...

Každopádně zpátky k věci. Protože jsem už nějaký ten pátek bez partnerky po svém boku, článek podobného ražení jsem samozřejmě s vřelou náručí uvítal. Návštěva ženské strany barikády mi konečně otevřela oči a já mohl zjistit, kde jsem celou tu dobu dělal chybu.

Rozhodl jsem se tedy přizpůsobit módnímu diktátu a stát se moderním dřevorubcem. Předpoklady pro splnění vytyčeného cíle byly z genetického hlediska nesporné: vždyť už můj děda oslňoval ženy ve svém okolí nerudovským plnovousem.

Že nebudu tak úplně kráčet v rodinných šlépějích, jsem nicméně pochopil zhruba po týdnu bez zásahu holicího strojku. Po poctivém přepočítání jsem počet vousů na své tváři vyčíslil na rovných 78. Z dřevorubce tedy sešlo. Sorry, dědo...

Naštěstí se ale nevzdávám a bojuju jako lev až po posledního výdechu (to mám z nějakého šíleně nakopávajícího motivačního citátu), a jelikož se většina z napočítaných vousů nacházela v oblasti kníru a brady, rozhodl jsem se, že budu vypadat aspoň jako Johnny Depp. Ten si údajně na nezájem žen taky stěžovat nemůže.

Oholil jsem všech patnáct vousů mimo knír a bradu a holicí strojek zamkl na další týden do šuplíku. Zhruba po deseti dnech si mé proměny začalo opatrně všímat i okolí. Deppovský knírek fungoval nad očekávání. Poutal jsem pozornost a bylo zřejmé, že je jen otázkou času, kdy mou schránku zahltí hromada líbesbrífů.

Přestože se tak zatím nestalo, jsem nepochybně na správné cestě. Vždyť přátelé mi už snad neřeknou jinak než d'Artagnan, ženy mě po očku pozorují snad častěji než Johnnyho a vždy se nezapomenou pousmát. Jen pořád nerozumím tomu, proč se většina dětí při pohledu na mě rozpláče nebo uteče...

PS: Byl jsem nominován do Nováčka roku. Abych své známé nějak namotivoval k hlasování, slíbil jsem jim, že pokud vyhraji, podobně jako Sláva Lener po Naganu shodím před tiskovkou pro vítěze (nepochybuji, že bude) svou mužnou ozdobu tváře. Tudíž, chcete-li můj život učinit znovu nicotným, volte mě.

A to tady: http://bit.ly/2p7H9rH

Autor: Tomáš Honajzer | neděle 16.4.2017 17:12 | karma článku: 14.41 | přečteno: 420x

Další články blogera

Tomáš Honajzer

Londýnské zápisky (IV.): O kráse anglických žen

Ještě před tím, než jsem odjel na Ostrovy, jsem byl z několika různých stran (a od přítelkyně obzvlášť) varován: Angličanky jsou škaredé jak noc. Ani po měsíci zatím stále nevím, jestli souhlasit.

29.9.2017 v 14:16 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 680 | Diskuse

Tomáš Honajzer

Londýnské zápisky (III.): Veverka Verča

Jsem šťastný jako blecha, neboť jsem si splnil dětský sen. Uprostřed Londýna. A navíc úplnou náhodou.

20.9.2017 v 14:31 | Karma článku: 15.36 | Přečteno: 371 | Diskuse

Tomáš Honajzer

Londýnské zápisky (II.): Mí angličtí čtvrťáci

Po únavných 24 hodinách cesty jsem dorazil do Londýna a byl okamžitě vržen do víru dění. Má pětiměsíční stáž v Czech School without Borders začala.

15.9.2017 v 22:44 | Karma článku: 19.75 | Přečteno: 674 | Diskuse

Tomáš Honajzer

Londýnské zápisky: Budu za vodou

Jedu do zahraničí. Na delší dobu. Učit češtinu. A tak jsem si řekl, že bych o své cestě mohl podobně jako řada au pair dívčin psát.

4.9.2017 v 20:30 | Karma článku: 13.54 | Přečteno: 387 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Karel Ábelovský

Opravdu divné století

... nevím co moudrého napsat, nic moudrého mne totiž nenapadá - jsem jen plný pochopení, lásky a tolerance, chcete-li empatie ... a jen velký smutek zůstává v mých očích. Smutek nad naší společností, aby bylo jasno.

21.11.2017 v 15:20 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 162 | Diskuse

Iva Votočková

Čeští skeptikové bezdomovce na kávu nezvou

Na facebooku jsem narazila na hezký příspěvek. Autor příspěvku se v něm lidí ptá, zda by zaplatili kávu nebo třeba jídlo navíc. A převypravuje tam následující krátký příběh od Federica Felliniho a Vittoria De Sica.

21.11.2017 v 12:39 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 494 | Diskuse

Jitka Suchánková

Já se snad zhroutím

Přiletím do práce jak vichr. Tedy co mi to jen náledí a můj strach dovolí. Shodím kabát, odkopnu boty a řítím se k počítači, abych ho zapnula. Mezitím z kabelky vytahuji peníze, svačinu a ledovou kávu. Nevadí, že bude prosinec.

21.11.2017 v 8:14 | Karma článku: 8.72 | Přečteno: 360 | Diskuse

Anička Svobodová

Miluji život a podle toho se chovám. Proč ne ?

Čím je člověk starší, tím víc a častěji rekapituluje svůj dosavadní život. A když si uvědomí, že nikdy neví, jak dlouho tady bude, začne si vážit i všedních dnů se spoustou malých radostí, které dřív kolem sebe nestihl vidět.

19.11.2017 v 11:34 | Karma článku: 12.46 | Přečteno: 301 | Diskuse

Jan Jílek

Stav smíření a stav rezignace

Umění je krása a také dřina. David dorazil na vteřinu přesně v 9:30, a netušil jsem, že odejde odpoledne. Probírali jsme scénář filmu od začátku do konce.

19.11.2017 v 1:39 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 447 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 18.22 Průměrná čtenost 880

Tomáš Honajzer - student, budoucí učitel (možná), Slezan, nacionalista, milovník české i světové literatury, píšící převážně nevážně o dění okolo sebe.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.