Sociální pedagogové a multikulturní výchova pro učitele

Jednoho krásného dne bych se měl stát učitelem. A protože mám být učitelem moderního střihu, musel jsem v posledních měsících úspěšně absolvovat multikulturní výchovu.

Tu má na brněnské pedagogické fakultě pod palcem katedra sociální pedagogiky. Proto začneme pro dnešek parafrází jednoho otřepaného vtipu: Víte, jak okamžitě poznáte učitele, studenta či absolventa sociální pedagogiky? Nijak, řeknou vám to.

Jasně, slabší vtip, přesto mi vždycky vyvolá úsměv na rtech.

Byť bych jako budoucí učitel neměl generalizovat, v souhrnu představují sociální pedagogové na naší fakultě značně prapodivnou skupinu. Kromě toho, že jsou patřičně hrdí na svůj obor, který nemá v praxi výraznějšího uplatnění (sociální pedagog chybí v katalogu profesí), což sami neradi přiznávají, velmi snadno je poznáte také podle vzezření – manšestrové kalhoty a trika v barvách zapadajícího slunce nad Marrákešem nesmí chybět v šatníku žádného správného sociálního pedagoga. Pozor, někdy hrozí záměna s excentrickými výtvarkáři, ti však s sebou ještě zpravidla nosí tubusy a desky se svými pracemi.

Zjednodušeně řečeno: stačí obkreslit šablonu, vybarvit patřičnými barvami, dokreslit pokřivenou tvář a máte "socpeda" jako vyšitého.

Obohacujícím chvilkám, stráveným ve společnosti těchto milovníků všeho rudého a zeleného, jsem se dlouhou dobu vcelku úspěšně vyhýbal, od letošního února každopádně nebylo zbytí – mezi předměty povinnými k absolvování se ocitly Základy sociální pedagogiky a multikulturní výchovy.

Sociální pedagogika? Proč ne. Je fajn seznámit se se všemi odvětvími pedagogiky.

Multikulturní výchova? Dnes, kdy snad nikdo nepochybuje o tom, že multikulturalismus selhal a je jen nepovedeným experimentem sociálních inženýrů, se máme učit o tom, že pokojné a barevné soužití jedinců několika kultur, etnik, sociálních skupin a kdovíčeho ještě na jednom místě není jen bezbřehou utopií, nýbrž uskutečnitelným plánem? Tak tomu teprve říkám špatný vtip!

A co se v rámci takového předmětu dozvíte?

Samostatnou kapitolou jsou především Romové. Věděli jste například, že Romové se stydí za svou kulturu, trpí pocitem méněcennosti nebo že mají strach z diskriminace a rasismu? Že za romskou nezaměstnanost může z velké části „bílá“ majorita špatně nastaveným sociálním systémem a nízkou minimální mzdou? Pro potencionální učitele zkrátka jedna cenná informace za druhou. Hlavně si ale pamatujte, že Romové nejsou problémoví, pouze mají problémy!

Řešení romské otázky je navíc mnohem snazší, než si vůbec myslíte. Podle Margity Rácové, vyučující na PdF MU a slovenské Romky, stačí pouze, „když dojde k politickému, společenskému a duchovnímu uznání Romů jako rovnocenného národa ve všech oblastech života v této společnosti i ve světě." Pak bude problém jako mávnutím kouzelného proutku vyřešen.

Nebudu zastírat, po zhlédnutí prezentace paní Rácové jsem se cítil, jako kdybych inkasoval tvrdý direkt. Jako kdybych schytal ránu, která mě nepoložila na zem, ale zbystřila mé smysly a otevřela přivřené oči. Celý život jsem se pokládal za slušného a uvědomělého člověka, a přitom jsem jen tiše přihlížel, jak společnost bezdůvodně utlačuje a ponižuje skupinu mých spoluobčanů. Zastyděl jsem se sám před sebou.

Seznámení s romskou historií, způsobem života a problémy ale pochopitelně není jediným tématem, které musíte zvládnout, abyste mohli předmět Základy sociální pedagogiky a multikulturní výchovy zdárně zakončit.

Dále byste měli vědět, že proběhly už tři feministické vlny, že je zcela přirozená pozitivní diskriminace žen v rámci genderové rovnoprávnosti nebo že barvou islámu je zelená. A abych nezapomněl – den proti homofobii připadá na 17. května. Už se těším, až se s dětmi v tento májový den oblečeme do pestrobarevných latexových oblečků a vytvoříme průvod na podporu gayů a lesbiček. Třeba se to mým žákům zalíbí a já sklidím uznání za rozvoj občanské společnosti, podobně jako se to povedlo Lence Gulové, vedoucí katedry sociální pedagogiky na PdF MU.

Absolvování Základů sociální pedagogiky a multikulturní výchovy je formalitou. Pokud se zajímáte o dění okolo sebe a najdete si chvilku (3 – 4 hodiny) na pročtení materiálů o sociální pedagogice, je úspěch u zkoušky zaručen.

Mnohem více mě mrzí, že svůj čas musím věnovat více či méně zbytečným informacím, nedosažitelným a neuskutečnitelným ideálům, podávaným s takovým entuziasmem, až vás to vyděsí (nebo v horším případě nadchne).

A já se skutečně bojím. Ne o sebe, ale o budoucnost fakulty. Od nadcházejícího školního roku totiž vstupuje v platnost nový studijní katalog pro společný základ (předměty shodné pro všechny studenty daného studijního programu), vzniklý pod patronátem současného děkana a sociálního pedagoga Jiřího Němce. Snad všichni se na tuto změnu těšili, slibovali si od ní více reálné praxe a navržení nových smysluplných předmětů. Ve výsledku ale nastalo spíše rozčarování.

Kromě úpravy několika teoretických kurzů, týkajících se pedagogiky a psychologie, musí studenti, přijatí v letošním roce, povinně absolvovat i nové předměty jako Výzkum v pedagogické praxi, Sebezkušenostní příprava na profesi I a II nebo Speciální a inkluzivní pedagogika. Mimoto se objevila i povinnost během jednoho semestru bakalářského studia doučovat dítě ze sociálně znevýhodněného prostředí, přičemž sociálně znevýhodněné prostředí je v tomto případě zdůrazněno.

Zatím se zdržuji jakéhokoliv hodnocení. Pocitově každopádně cítím, že se Pedagogická fakulta MU stáčí špatným směrem. Jakoby se vracela zpátky. Do doby, kdy se praktické vědomosti, dovednosti a schopnosti stavěly častokrát do pozadí na úkor ideálů, "správných" názorů a loajálnosti. Ale třeba se jen mýlím.

Každopádně by byla škoda, kdyby destrukce českého školství začínala již při výchově pedagogů...