Johnny d'Artagnan

Kdybych byl příznivcem SPD, mohl bych diktáty, ať už pravopisné nebo ty z Bruselu, kategoricky odmítat a žít si v poklidu. Jenže já ne…

Před nedávnem jsem se dočetl, že muži s vousy jsou prý zase děsně in a sexy a že každá žena sní o zarostlém dřevorubci (jen musí místo sekery ovládat spíše notebook a les vyměnit za teplou kancelář s polohovatelným koženým křeslem v nějaké korporaci).

Jo, články na prozeny.cz přináší občas vskutku cenné informace, co vám budu povídat, pánové…

Každopádně zpátky k věci. Protože jsem už nějaký ten pátek bez partnerky po svém boku, článek podobného ražení jsem samozřejmě s vřelou náručí uvítal. Návštěva ženské strany barikády mi konečně otevřela oči a já mohl zjistit, kde jsem celou tu dobu dělal chybu.

Rozhodl jsem se tedy přizpůsobit módnímu diktátu a stát se moderním dřevorubcem. Předpoklady pro splnění vytyčeného cíle byly z genetického hlediska nesporné: vždyť už můj děda oslňoval ženy ve svém okolí nerudovským plnovousem.

Že nebudu tak úplně kráčet v rodinných šlépějích, jsem nicméně pochopil zhruba po týdnu bez zásahu holicího strojku. Po poctivém přepočítání jsem počet vousů na své tváři vyčíslil na rovných 78. Z dřevorubce tedy sešlo. Sorry, dědo…

Naštěstí se ale nevzdávám a bojuju jako lev až po posledního výdechu (to mám z nějakého šíleně nakopávajícího motivačního citátu), a jelikož se většina z napočítaných vousů nacházela v oblasti kníru a brady, rozhodl jsem se, že budu vypadat aspoň jako Johnny Depp. Ten si údajně na nezájem žen taky stěžovat nemůže.

Oholil jsem všech patnáct vousů mimo knír a bradu a holicí strojek zamkl na další týden do šuplíku. Zhruba po deseti dnech si mé proměny začalo opatrně všímat i okolí. Deppovský knírek fungoval nad očekávání. Poutal jsem pozornost a bylo zřejmé, že je jen otázkou času, kdy mou schránku zahltí hromada líbesbrífů.

Přestože se tak zatím nestalo, jsem nepochybně na správné cestě. Vždyť přátelé mi už snad neřeknou jinak než d'Artagnan, ženy mě po očku pozorují snad častěji než Johnnyho a vždy se nezapomenou pousmát. Jen pořád nerozumím tomu, proč se většina dětí při pohledu na mě rozpláče nebo uteče…

PS: Byl jsem nominován do Nováčka roku. Abych své známé nějak namotivoval k hlasování, slíbil jsem jim, že pokud vyhraji, podobně jako Sláva Lener po Naganu shodím před tiskovkou pro vítěze (nepochybuji, že bude) svou mužnou ozdobu tváře. Tudíž, chcete-li můj život učinit znovu nicotným, volte mě.

A to tady: http://bit.ly/2p7H9rH